Litvínov – Zlín: „Ufta, Ufta, Ufta z Kyjova!“

Výjezd plánujeme pár týdnů dopředu a je nám jasné, že moc zájemců o tuto destinaci nebude, proto volíme cestu auty. Nakonec se nám podařilo naplnit dvě auta a nic nám tak nebrání vyjet.

Ráno má jedno z aut sraz u Čajkárny, kde bereme vlajku a buben. Po cestě se k nám připojuje druhé auto a jen co vyjíždíme, tak se zdá, že se jednomu z nás výjezd krapet prodraží, když chlapci s čepičkami na hlavách chtějí vybírat pokuty, ale naštěstí se tak neděje a můžeme tedy vyrazit. Cesta je dlouhá, a proto také někteří nezapomínají na pitný režim a doplňují životu důležité tekutiny. Někteří však mají velkou žízeň a jde to znát. Lahve jsou vypité někde u Prahy a zábava je v plném proudu. Zastavujeme se na jedné z benzínek, kde jeden z nás dostane chuť na poobědový zákusek a proto si kupuje výbornou zmrzlinu. Sotva ji ochutná, hází ji do pole se slovy „Na Magnumu je nejlepší ta čokoláda, ale zbytek už stojí za piču!“ Následně si jde zase pro ni, protože má stále hlad. Již před výjezdem nám bylo jasné, že se zastavíme v Mostu v restauraci Severka.

lit2

Jen co vstoupíme dovnitř, vidíme, že zde mnoho lidí nechodí a je zde skoro prázdno, a tak usedáme k jednomu ze stolů a dáváme se do řeči s obsluhou. Ptáme se na to, jak probíhalo natáčení, jak jdou prodeje od doby seriálu a mezitím jeden z nás z ničeho nic začne nahlas řvát svůj nový chorál Ufta. Celá hospoda v momentě ztichne. Někteří ještě ochutnají místní pivo a 30 minut před zápasem se rozhodujeme vyrazit k zimáku. Přijíždíme tak akorát, ale jeden z nás už bohužel cestu k zimáku nezvládá, a proto ho dovedeme pouze před zimák a necháváme ho venku. Kupujeme lístky a jdeme do sektoru. Hned od začátku rozjíždíme support – v sektoru se nás schází kolem 30 ks, takže to není žádná hitparáda. Asi po 10 minutách mi volá jedna z fanynek, že si chtějí Uftu odvést místní policisté na záchytku, protože se snažil napadnout místní zimák a převzít nad ním moc. Bohužel se mu to nepovedlo a je hned vykázán ven. Jdeme pro něj, ale bohužel ho nemůžeme najít, tak se ptáme místních měšťáků, jestli ho neviděli. S úsměvem nás pošlou do hospody hned pod stadionem, kde jsme ho našli ve stavu někde mezi smrtí a spánkem. Místním fanouškům vůbec nevadilo, že spí a nabízejí mu k jídlu místní speciality v podobě tlačenky s cibulí a octem. Tu však odmítá a my se ho snažíme dostat z hospody, což je vskutku velký oříšek, a to doslova, protože nepatří k nejhubenějším jedincům a proto s ním máme i ve třech lidech problém. Nakonec se nám to podařilo a bereme ho na malou vycházku po Litvínově. Dojdeme až k autu, kde s ním máme debatní chvilku, ale bohužel nám toho moc neřekl. Z dálky jen slyšíme radost zlínských fanoušků při prvních třech gólech. Následně Ufta usíná a my jdeme zpět k zimáku.

lit1 Zbylé dvě třetiny fandíme na 100 %. O přestávce si zajdeme na legendární klobásu a musíme uznat, že kvůli této klobáse by měl Litvínov zůstat v Extralize. Po zápase si užíváme děkovačku s hráči, vyvoláváme Zdeňu Okála, balíme vlajku a jdeme k autu. Cestou přemýšlíme, jestli bude Ufta stále u auta, nebo už došel pěšky do Zlína. Naštěstí ho nacházíme u auta a probouzíme ho menším pyrem. Když se probudil a vzpamatoval se, musel všem z Litvínova zazpívat svůj chorál a poté, co zjistil, jak dopadl zápas nasedáme do auta a jedeme ještě na jedno pivo do Severky. Ještě si pokecáme s výčepním, rozloučíme se s ním a vyrážíme směr Zlín. Po cestě se ještě zastavujeme na jídlo, kde rozjíždíme demenci a mnozí z konzumentů jen nechápavě přihlížejí. Ufta se následně probouzí a my mu popisujeme průběh dne, při čemž jen naprosto nevěřícně zírá a nechápe. Po cestě vyhazujeme postupně jednoho po druhém a do Zlína přijíždíme v ranních hodinách. Výjezd to byl jeden z těch nezapomenutelných a kdo nejel, může jen litovat.

Doma u Tipsportu takové zážitky určitě nezažiješ, proto jezdi a podporuj Ševce po celé republice!

Mára

lit3