Olomouc – Zlín: Ovaři na cestách

Po delší době jsme zavítali na horkou půdu do Olomouce, kam se vždycky těšíme a odkud si vždy odvážíme množství kvalitních zážitků. A ani tentokrát tomu nebylo jinak.

Ti z nás, kteří disponují pouze základním vzděláním, nepracují a jejichž gramotnost je velmi omezená dávají sraz již v dopoledních hodinách, aby nastartovali organismus prvním ranním pivem. Pivo teče proudem, trochu provětráme jukebox a postupně se na Moskvě schází větší část naší výpravy. Poté se přesouváme k našemu dopravnímu prostředku, kterým je tentokrát mikrobus. Žízeň je velká a na palubě hojně konzumujeme vše, co je po ruce. Do Olomouce přijíždíme již za tmy a vystupujeme ve městě, poblíž stadionu. Naším příchodem budíme pozdvižení nejen mezi olomouckými, čekajícími na lístky, ale i v řadách všudypřítomných mužů zákona. Jeden z nich situaci komentuje krátkým a výstižným „Ty vole.“

 

Kontrola u vstupu probíhá bez problémů a hostující sektor se začíná postupně zaplňovat žlutomodrými barvami. Velkým pozitivem dnešního zápasu je, že v sektoru stojíme všichni u sebe, a tak celý support dostává úplně jiné grády, než když stojíme rozházení po celé tribuně. S příchodem hráčů na led se dáváme do fandění a vše může začít. První gól dává už ve třetí minutě Béďa Köhler. Po jeho gólu postupně přidáváme na hlasitosti a ubíráme na našem ošacení. Pátý nejlepší tábor v republice ( 😊 ), který k nám prý cítí největší nenávist, vytahuje plachtu s nápisem „Jen počkej, Ševče!“ My tedy čekáme a už se nemůžeme dočkat, co přijde. Ještě předtím se v domácím sektoru také objevuje nápis „Smrt fanouška je jako smrt bratra,“ odkazující na úmrtí fanouška havířovského AZetu. Náš support je dnes na dobré úrovni, k čemuž přispívají i okolní sektory, které se přidávají k prostředku naší tribuny.

olll

Olomoučtí do konce třetiny ještě zvládnou vyrovnat a o přestávce přichází na řadu testování sortimentu zdejších bufetů. Přesmažené hranolky nám nejsou příliš po chuti, ale olomoucká klobása není vůbec špatná. Dáváme se do řeči i s obsluhou, která neustále odmítá všechny naše nabídky a veškerá vyjednávání se setkávají s neúspěchem. Po poptávce na olej z fritézy a svíčkovou se šesti však slečně dochází trpělivost, a tak se nám daří získat alespoň poloprázdnou lahev od vína.  Na olomoucký stadion si dnes našlo cestu 4376 diváků, z toho zhruba 300 v hostujícím sektoru. O druhé přestávce vycházíme před stadion, kde příslušníci policie s úsměvem pod kuklami sledují dobročinnou sbírku na dnešní výjezd pro jednoho z členů naší posádky. Během třetí třetiny se našim hráčům daří otočit skóre, což nám vlévá novou krev do žil a přebíráme otěže zápasu i na tribunách. Po třetím gólu v sektoru zabliká jeden stroboskop a nejmenovaní jedinci se začínají doma u streamu dusit. Zápas končí 3:5 a olomouckou plechárnou zní vysoký jalovec.

 

Poděkujeme hráčům a míříme před stadion. Doprovodíme bubny a poté se rozhodujeme jít na zdravotní procházku po večerní Olomouci. K procházce se chce přidat i pátý nejlepší tábor, muži zákona však nemají pochopení, a tak procházka už po nějakých 100 metrech končí. Těžkooděnci nás posílají zpět k mikrobusu a my zjišťujeme, že tamní policisté zvládají hned několik povolání zároveň, a to, když se mezi nimi objevují psychiatři, kteří nám cestou k busu diagnostikují hned několik mentálních poruch, nutriční poradci, kteří nám radí, jak bojovat s obezitou, či gynekologové, kteří umí vyjmenovat snad všechna synonyma pro ženské přirození. Jsme tedy naloženi do busu, někteří ještě stihnou dát na odiv své zadnice, ale to už s modrými majáky v zádech opouštíme Olomouc. Cestou zpět se opět bavíme po svém a do Zlína přijíždíme v pozdních večerních hodinách. Ti odolnější se vydávají do Flipu, ti méně odolní se rozcházejí k domovům.

oll2

Tento výjezd řadíme k těm povedenějším. Naše posádka si jej náležitě užila a některé hlášky budeme mít v paměti ještě hodně dlouho. I přes počáteční zmatky ohledně organizace vše nakonec vyšlo a v sektoru to opravdu šlapalo. Donesly se k nám názory některých jedinců, kteří prý kvůli nám odmítají jezdit na výjezdy, což považujeme za úsměvnou výmluvu pro vlastní lenost. Ale co. Nemáme potřebu kopat do mrtvoly a rozhodně si nenecháme od jedinců zpoza streamu říkat, co a jak máme nebo nemáme dělat. Jezděte a bavte se s námi! Doma u Tipáče nic podobného nezažijete. Pokračujeme 15.11. na Kladně!

znak_stin