Pardubice – Zlín: Žádný lístek? Žádný problém!

Prvotní myšlenky zářijového výjezdu do města perníku se rodí v podstatě hned v létě, po rozlosování ligy. Postupem času s blížícím se datem zápasu a hlavně kvůli neustále se zhoršujícím vládním opatřením a až nesmyslným omezením je jasné, že o žádný početnější výjezd nepůjde.

Samotný výjezd začínáme řešit v pátek, během domácího utkání s Hradcem, které tráví většina z nás v jedné z hospod poblíž zimního stadionu. Večer po zápase to chvíli vypadá, že by se mohly vypravit zhruba dvě, možná i tři auta zajímavé sestavy. V sobotu, po pátečním vystřízlivění však přichází klasický scénář, kdy odpadá jeden člověk za druhým na různé důvody nebo výmluvy.

V neděli ráno, v den výjezdu je nás nakonec pouze na jedno plné auto. I tak ale nehodláme sedět doma a o to víc jsme odhodlaní vyjet. Zhruba v 13:45 vyrážíme směr Pardubice. I přes všechny komplikace okolo výjezdu je nálada na palubě výborná. Nemalou dávkou tomu přispívají i kvalitní nápoje, bez kterých by se žádný výjezd neobešel. Dnes se místo tradičního rumu podává 57% Tatratea.

Cesta dnes ubíhá až neobvykle rychle, a to i díky tomu, že posádka konzumuje místo piva pouze tvrdší nápoje.120367292_958117021358598_7219264523590965712_n Během cesty potkáváme jeden z našich klubových vozů, zdravíme ho při předjetí a vzápětí se mu ztrácíme v dáli. S přibývajícími kilometry a tím, jak ubývají zásoby alkoholu a přibývají promile v krvi, začíná konečně ta správná demence. Při druhé zastávce na benzince už začínají hořet první stroboskopy a dýmovnice. Vysoké tempo v pití bohužel moc nezvládá nejmladší člen posádky. Pár desítek kilometrů před cílem upadá do hlubokého spánku. Dohromady máme pouze tři kratší zastávky, což nebývá při delších výjezdech zvykem, takže k aréně v Pardubicích dojíždíme už zhruba 40 minut před začátkem utkání.

Při příjezdu a ihned po zaparkování je jasné, že jeden člen posádky dnešní hokej a vše okolo něj neuvidí. Dáváme mu ještě malou šanci na probrání do začátku utkání, ale zázrak se bohužel nekoná. Necháváme ho v autě a k aréně jdeme pouze ve třech.

120363677_3572174449492764_4123022834673029699_nJiž několik dní dopředu bylo jasné, že přímo do areny se na hokej díky omezením nejspíš nepodíváme. Vydáváme se tedy rovnou do „bistra“, spíše hospůdky, která je součástí areny. Nabídka jídel je tu podobná jako v hale. Nápojový lístek je obohacený o Plzeň a různé tvrdé nápoje. Já jako řidič volím desítku Radegastu, poté už pokračuji pouze birellem, ostatní volí klasiku v podobě Plzně.

Během první třetiny dostal jeden člen naší výpravy nápad vyzkoušet „zadní vrátka“ a pozornost místní securitky. Dal si práci obejít kompletně celou halu, zhruba 20 dveří. Nejdříve se mu přes recepci a ještě jeden vchod daří bez jakéhokoliv oprávnění projít až k šatnám hostí, poté do místnosti, kde probíhá tisková konference. Později zvenku narazil asi na 3 odemčené boční vchody. Ve dvou na něj čekala securitka s ne příliš příjemným výrazem. U třetího vchodu, do kterého se vydává během druhé třetiny, se na něj ale usmálo štěstí. Hlídala ho totiž zmatená mladá slečna v červených šatech, která vůbec nepůsobila jako někdo z pořadatelské služby. Přes ní se celkem snadno dostává dál do útrob stadionu, ze kterých vychází na chodbu, která vede už přímo k bufetům a jednotlivým tribunám. Tam stačí pouze počkat na přerušení hry, jak bývá zvykem v moderních halách a už nic nebrání v tom, jít na tribunu!

Ihned po úspěšném propašování se na tribunu bez jakékoliv vstupenky nám dává info přes telefon, že se po 2.třetině vrátí pro zbytek členů a společně se zkusíme dostat na stadion všichni. Během 3. třetiny se vydáváme ve třech ke stejnému vstupu, kterým se mu už jednou podařilo projít. Hlídá ho stále ta stejná zmatená slečna, takže to nebyl příliš velký problém. Do arény proplouváme všichni a při přerušení hry zaujímáme volná místa na téměř prázdných tribunách. Po domluvě, že na sebe nebudeme od začátku zbytečně upozorňovat a zabránit tím brzkému vyvedení ze stadionu, rozjíždíme aktivní support až ke konci utkání. Okamžitě pozorujeme nechápavé pohledy všech lidí okolo. Zřejmě si v hlavě říkali, jak jsme se sem mohli dostat? Kdyby jen tušili…

120331003_4310074762373199_5547532708923266827_n

V jinak celkem nezáživném zápase vítězíme 2:0 a tak si ten závěr opravdu užíváme naplno a se vším všudy. Od hráčů dostáváme za odměnu alespoň poklepání hokejkami o led a zvednuté ruce od některých, hlavně těch zvlášt vyvolaných. Poté mizí v útrobách stadionu a my se odebíráme před arenu, kde ještě čekáme na hráče. Ti sami nechápali, jak jsme se dovnitř dostali. Po našem krátkém vysvětlení od některých přišla „pochvala“, někteří tomu ani nechtěli věřit.

Při odjezdu autobusu se odebíráme k našemu autu, kde už čeká náš čtvrtý člen posádky, u kterého proběhlo po konci zápasu z mrtvýchvstání a přidává se k oslavám vítězství. Kromě klasického zapíjení a pyra na benzinkách nezapomínáme na jakýsi rituál posledních výjezdů do Pardubic a Hradce. Tím je návštěva věznice na Mírově po cestě zpět. Dnes díky vítězství i s tradičním obnažováním do půl těla v teplotách okolo nuly.

Po poslední zastávce, kterou byl Mírov už míříme přímo směr Hulín, kde vysedají dva členové naší posádky a pokračujeme do Zlína, kde vystupují poslední členové posádky a výjezd je pomalu, ale jistě u konce. Opět výjezd, který stál za to a přinesl něco, co drtivá většina z nás ještě nezažila. Něco, na co se bude vzpomínat i další sezony.

K tomu už lze dodat asi jediné, neseď příště o víkendu doma na prdeli a pojeď na výjezd!

120453300_652576942128281_6290168945045989598_n